Literatura
V celosvětové produkci prasat se pro konvenční ustájení pro porod a kojící prasnice stále používají porodní klece, což jsou těsné fixační systémy, které omezují pohyby prasnice ve stání a ležení, bez možnosti chůze a otočení se.
Důvodem pro masové užití klecových technologií ve srovnání s volným ustájením byly především nízké nároky na plochu kotce, snadnou manipulaci se zvířaty a snížením mortality selat v důsledku zalehnutí. Přes zjevné výhody klecového ustájení na poli efektivity produkce je nutné zmínit jeho negativní dopady na welfare prasnic jak před, tak i po porodu. Dochází v něm ke zhoršení welfare zvířete (životní pohoda), tím, že dochází k výraznému omezení projevů přirozeného mateřského chování prasnice, které jsou pro prasnici nutnou biologickou potřebou.
V prvním díle této rubriky jsme představily permanentní klecové systémy ustájení pro kojící prasnice, které jsou celosvětově rozšířené, a od 60. let 20. století velmi oblíbené u chovatelů prasat.
Bohužel tento systém ustájení k sobě váže řadu problémů,které nejsou v souladu s welfare podmínkami prasnic a jejich vrhů. Hlavním důvodem oblíbenosti tohoto ustájení je obava farmářů z mortality selat, která by mohla nastat, pokud by došlo k uvolnění prasnice do prostoru porodního kotce. Vědecké studievšak ukazují, že riziko mortality je vysoké pouze první tři dny po porodu, a proto vědci a technologové přicházejí s alternativními systémy ustájení, mezi které lze řadit i dočasné klecové ustájení. Právě tento typ systému ustájení je vnímán jako kompromis a v následujícím článku ho do detailu představíme.
Přirozené chování se procesem domestikace výrazně nezměnilo. Bylo prokázáno, že domestikovaná prasata pocházející z farem jsou schopna se plně adaptovat ve volné přírodě a chovat se jako jejich divoký předek.
Změny nastaly pouze v reprodukční schopnosti prasnic, kdy počet selat ve vrhu značně vzrostl vlivem šlechtění. Toto zvětšení vrhu může v dnešní praxi znamenat velký problém welfare. Prasnice mají 16 i více mláďat ve vrhu ve srovnání s divokým prasetem, kdy prasnice měla/má běžně velikost vrhu v rozmezí 4-7, ojediněle až 13 mláďat. Tento článek proto představí základy mateřského chování prasnic z etologického pohledu, a také přirozené chování jejich vrhů, což může napomoci k lepšímu pochopení potřeb prasnic a jejich mláďat, a tím zvýšení jejich welfare v chovech.
V celosvětové produkci prasat se pro konvenční ustájení pro porod a kojící prasnice stále používají porodní klece, což jsou těsné fixační systémy, které omezují pohyby prasnice ve stání a ležení, bez možnosti chůze a otočení se.
Důvodem pro masové užití klecových technologií ve srovnání s volným ustájením byly především nízké nároky na plochu kotce, snadnou manipulaci se zvířaty a snížením mortality selat v důsledku zalehnutí. Přes zjevné výhody klecového ustájení na poli efektivity produkce je nutné zmínit jeho negativní dopady na welfare prasnic jak před, tak i po porodu. Dochází v něm ke zhoršení welfare zvířete (životní pohoda), tím, že dochází k výraznému omezení projevů přirozeného mateřského chování prasnice, které jsou pro prasnici nutnou biologickou potřebou.
V prvním díle této rubriky jsme představily permanentní klecové systémy ustájení pro kojící prasnice, které jsou celosvětově rozšířené, a od 60. let 20. století velmi oblíbené u chovatelů prasat.
Bohužel tento systém ustájení k sobě váže řadu problémů,které nejsou v souladu s welfare podmínkami prasnic a jejich vrhů. Hlavním důvodem oblíbenosti tohoto ustájení je obava farmářů z mortality selat, která by mohla nastat, pokud by došlo k uvolnění prasnice do prostoru porodního kotce. Vědecké studievšak ukazují, že riziko mortality je vysoké pouze první tři dny po porodu, a proto vědci a technologové přicházejí s alternativními systémy ustájení, mezi které lze řadit i dočasné klecové ustájení. Právě tento typ systému ustájení je vnímán jako kompromis a v následujícím článku ho do detailu představíme.
Přirozené chování se procesem domestikace výrazně nezměnilo. Bylo prokázáno, že domestikovaná prasata pocházející z farem jsou schopna se plně adaptovat ve volné přírodě a chovat se jako jejich divoký předek.
Změny nastaly pouze v reprodukční schopnosti prasnic, kdy počet selat ve vrhu značně vzrostl vlivem šlechtění. Toto zvětšení vrhu může v dnešní praxi znamenat velký problém welfare. Prasnice mají 16 i více mláďat ve vrhu ve srovnání s divokým prasetem, kdy prasnice měla/má běžně velikost vrhu v rozmezí 4-7, ojediněle až 13 mláďat. Tento článek proto představí základy mateřského chování prasnic z etologického pohledu, a také přirozené chování jejich vrhů, což může napomoci k lepšímu pochopení potřeb prasnic a jejich mláďat, a tím zvýšení jejich welfare v chovech.